A jeden z nejočekávanějších dnů v roce je tu. Štědrý den! Už to tak nějak vycítím, že se to blíží a tak jsem celý netrpělivý. Doma to krásně voní, zdobí se stromeček, který já musím samozřejmě náležitě prozkoumat a zkontrolovat, balí se dárečky a to já už vím, že bude velké rozbalování! Představte si, že letošní štědrovečerní večeři jsem si snědl až po rozdělení dárečků!!! Celou dobu, co moje rodinka baštila kapra, salát a řízky, já běhal ode dveří ke dveřím (máme totiž do pokoje se stromečkem dveře dvoje) a dokonce jsem i vydával zvuky, které se velice podobaly kňučení (já totiž kňučet neumím). Na dveře jsem hrabal jak smyslů zbavený a ne a ne se prohrabat... Když všichni konečně dojedli a zazvonil zvoneček, vtrhl jsem ke stromečku jako první a hurá na dárečky. Samozřejmě jsem šel naprosto na jistotu a našel si hned ten svůj. A po něm další a další... Kdo neviděl, neuvěří... Teprve když byli všechny balíčky rozdány a papíry uklizeny, zaběhl jsem si do kuchyně zbaštit svojí již oschlou večeři a pak jsem se uvelebil s paničkou na gauči a zatímco se dívali na pohádku, já si mohl konečně po celém tom náročném dni schrupnout... A chrupkalo se mi báječně... Ať žijí Vánoce!!!Fota zde.
Mikuláš byl letos prima. Kupodivu žádné petardy, takže byl opravdu klid a tak jsem si je užíval. Samozřejmě jsem obhlídnul nadílku kluků a pak už si jen užíval tu svojí. No a jak jinak, samozřejmě jsem byl moooc spokojený, protože jsem hodný pejsek... Fota zde.
Tak a je mi 5 let!!! Panečku, to to letí. Co napsat k oslavě mých narozenin... Dortík, dárečky a pohodička... Pár fotek najdete zde.
A přece jen se stalo v mém psím životě na podzim něco převratného! Panička dlouho váhala, zda o tom napsat, nebo nenapsat, nakonec se rozhodla napsat a podělit se o naší radost i s vámi... Takže - dnes jsem měl doma nevěstu, svojí velkou lásku ze sídliště - Kytynku. No a dál už čtěte a prohlížejte na této stránce.
Vyjímečně tu nevidíte žádné konkrétní datum, protože panička doplňuje deníček po delší době. Zápisky z tohoto období odpovídají i podzimní fotogalerii. Podzim nebyl u nás doma nějak vyjímečně bohatý na zážitky, prostě normální všední dny. Prožité v klidu, bez nějakých problémů, kalamit apod. Což je vlastně dobře. Jen materiál o čem psát a co fotit nějak prostě není... Tak alespoň zkoukněte pár fotek, které panička z tohoto období dala dohromady....
Dnešní den jsem si užil na návštěvě v Praze u mých kamarádek Bonynky a Jenninky a jejich paničky Bobiny. Moje panička o této návštěvě napsala krátké povídání, které si můžete přečíst ZDE, na fotky se můžete podívat jako vždy ve FOTOGALERII a živě nás uvidíte ve VIDEOGALERII.
Prázdniny
Co napsat o letošních prázdninách? Počasí bylo vcelku příznivé, na výlety jako stvořené. My jsme ale měli tentokrát nějakou letní únavu... Na dovolené jsme nikde nebyli, protože jsme měli v plánu rekonstrukci kuchyně, ke které nakonec nedošlo. Takže jsme o dovolené byli doma a ani jsme nikam nevyrazili, nikomu se nikam nechtělo, nikdo neměl na cestování náladu – takže jsme se povalovali doma u televize a koukali na stále rostoucí zásobu DVD. Mladší kluk – Tomáš – chodíval hrát fotbal a jezdil hodně na kole, starší kluk – Pavel – celé léto pracoval jako skladník v Kostalu a volný čas mu vyplňovalo jeho milované PC. Pro někoho možná nepředstavitelné strávení léta, ale my jsme si docela chrochtali...
A ono to tak rychle uteklo, že jsme ani nevěděli jak. Je tu konec prázdnin, zítra se jde do školy!
Ale přece jen něco k napsání je: včera se ženil páníkův bratr a byli jsme včetně Alfíka pozvaní na svatbu! Vstávali jsme brzy ráno – podnikli nezbytné kosmetické úpravy zevnějšku a vyrazili jsme směrem k Rakovníku. Já jsem měl na hlavičce culíček a na krček jsem dostal zbrusu nový svatební šáteček, takže když mně svatebčané uviděli, dostal jsem okamžitě titul Svatební pes. Samozřejmě jsem byl i na radnici, abych novomanželům mohl asistovat, absolvoval jsem i hromadu focení, ale i svatební hostinu. A vždy a za všech okolností jsem byl ten nejhodnější pejsek, tak jak já to umím. Všichni mně chválili, jak jsem úžasnej a mně to dělalo mooooc dobře. Panička na mně byla opravdu právem hrdá! Cestou domů jsem se konečně pořádně prospal, doma jsem si hupsnul rovnou na gauč a teď si tak říkám, že by klidně mohla být brzy nějaká další svatba, protože jsem už profík...
A jestli vás zajímají fotky, tak jukněte sem: FOTKY
Tak je po vysvědčení, klukům začaly prázdniny a tak jsme celá rodina vyrazila k mým chovatelům a rodině v jednom (kdo nečetl deníček od začátku – rodina, kde jsem se narodil je zároveň rodina mého páníka – konkrétně tu je páníkova maminka, jeho sestra, švagr a neteř se synovci).
Mojí maminku a tatínka už tu bohužel nikdy nenajdu, jen jejich hrobečky, kam se chodím s paničkou vždy podívat, Artík – bernský salašnický pes už také zemřel, ale mají tu nového pejska – půlroční Bellu - křížence německého ovčáka a severského vlka. Sice si s ní nemůžu hrát, protože je dost divoká, ale aspoň jsem na ní chodil vyštěkávat, že já jsem ten starší a ona se zlobila, že se nemohla dostat za plot a tak ho alespoň devastovala... Ale co hlavně si tu vždycky nejvíc užívám, to je běhání volně po zahradě! To je prostě báječný! Ňafu na lidi za plotem, dovádím, celé je to tu rázem MOJE!!! Pohádka! Kéž by jsme taky měli domeček se zahradou...
Můj páníček se pracovně vypravil do USA – konkrétně do San Diega. Když se vrátil, těšila se panička, že mi přiveze něco zajímavého, co se tu obvykle nedá koupit, ale nakonec byla dost zklamaná, protože páníček na žádný psí obchůdek nenarazil. Jen na koutkypro pejsky v supermarketech, nebo na obdobné zverimexi, jako máme u nás, s velmi podobnou nabídkou. Obchůdky plné krásných psích oblečků a zajímavých psích hraček se prý najdou především na internetu, odkud si i američané tyhle věci objednávají. Možná, že kdyby tam byl páník déle, tak by se mu něco najít povedlo, ale nakonec jsem se spokojil já s balíčkem míčků (teď mám do zásoby...) a panička dostala kalendáře s obrázky jorečků, takže aspoň tak.
Letošní Velikonoce jsme strávili lenošením doma, žádný vejšlap se nekonal a protože panička doplňuje právě teď deníček po pěti měsících od Velikonoc, tak si už ani nevzpomeneme, proč jsme nikam nešli. Takže jak jinak - svedeme to na počasí... :o)
Tak dnes jsme si udělali ještě takovou malinkou rodinnou oslavu, kdy jsme spojili Tomův svátek, můj svátek a MDŽ – přišla posedět i babička s dědou. Já dostal ještě dodatečně svůj svátečkový dáreček, popral jsem se s papírem a pak se rochnil se sloníkem a zbaštil klobásku. Byl jsem šťastný jako bleška, protože jsem měl všechny svoje miláčky pohromadě. Co víc si může pejsek na svůj svátek přát?
8.3.2008
Dny utíkají jako voda a měsíc je pryč. Dnes slavím svůj svátek a moje rodinka se vypravila na návštěvu k mému kamarádovi Fifíčkovi a jeho rodince. Už jsme tu návštěvu delší dobu plánovali a teď se vše tak nějak sešlo, že to konečně klaplo a mohlo se vyrazit. Včera slavil svůj svátek Tom a tak jsme se cestou stavili u Mc´Donalda, protože si to Tom přál. Páník si dal jakýsi salát, kde byl navrch kuřecí řízeček a protože vyfasoval mně na klín, tak jsem se mu do toho talíře pěkně podíval… :o) První jsem ukořistil ten řízeček, ale byl moc velký a nevěděl jsem si s ním rady a tak mi páník dal pár kousků, ale taky zeleninku, kterou mám kupodivu taky rád.
A pak už se jelo rovnou k Fifíčkovi. Nejdřív jsme se trošku proběhli po zahrádce, já se mohl smíchy uprskat, jak jsem byl rád, že je všechny zase vidím (chápejte to tak, že když mám někoho rád a rád ho vidím, tak se na něj směju a přitom srandovně prskám). Pak jsme šli dál a s Fifíčkem jsme se pustili do býčích zápasů, tak jak je pamatuju se svým taťkou Belfíkem. No – to je jasné, Fifíček mi musel vysvětlit, že to je jeho území. Já jsem sice menší, ale nedám se jen tak porazit a tak jsme byli rovnocenní soupeři, do té doby, než jsem zakopl o paničku, převalil se na zádíčka a to byl fofr, Fifíček na mě hupsnul a byl vítěz. No a od té doby se z něj stal hotový divoch, to víte, vítězství blaží a Fifíčkovi se určitě moc líbilo, že zvítězil. Jal se mi to dokazovat znovu a znovu, ale to já už nechtěl a tak jsem utíkal pro záchranu k paničce. No – bylo to něco, Fifí mě pronásledoval jak králíka, panička se smála, že přece jsem jorkšírský králík :o), ale vždycky mě někdo zachránil. Šli jsme se i s klukama projít, ale Fifíček po mně tak toužil, že jsme venku dlouho nezůstali a vrátili jsme se domů. Irenka Fifíčka umyla, pak jsem šel na řadu já a Fifíček za mnou skočil zpátky do vany! No co vám budu povídat, o zábavu jsme měli opravdu postaráno. Ale chudinka Fifíček z toho byl tak nešťastný, až se jeho panička bála, že mu pukne srdíčko. A tak si Fifíčka vzal jeho páník a držel ho, aby se uklidnil. A nakonec se i povedlo. Oba jsme pak už byli tak unavení, že jsme si dali i malého šlofíčka a byl čas jet zpátky domů. Já prospal celou cestu a už teď se těším, jak přijede Fifíček zase pro změnu k nám…
Pár fotek z návštěvy mám v první letošní fotogalerii.
Klukům tento týden začaly jarní prázdniny a tak já si náležitě užívám toho, že je mám doma. Sice syčáci jedni sedí u počítačů, ale přesto já jsem rád, že je tu mám pod svým dozorem a oni si se mnou chodí hrát, protože je panička od těch počítačů co chvíli odhání. Jediné, co mi schází k úplné spokojenosti, je páníček, ten mi chybí do počtu a tak trpělivě čekám na večer, až přijde z práce a pak už si jen chrochtám blahem...
Jako obvykle se mi na místě píchnutí po očkování udělala boulička. Všichni doma dávají pozor, aby mě v tom místě nějak nezmáčkli a jsou na mě tak moc hodní a já si to báječně užívám. Proč o té bouličce ale píšu? Nedávno nám jedna paní s jorečkem říkala, že jejich pejskovi se udělala boulička a že s ním bude muset jít na veterinu. Ptali jsme se jí, jestli náhodou nebyl očkovaný a taky že byl! Bouličku měl právě v tom místě. Tak jsme jí vysvětlili, že to není třeba, že je to celkem běžná reakce na očkování a že je třeba jen dávat pozor, aby se do toho místa pejsek neuhodil, protože by ho to samozřejmě bolelo a pak jen když by dlouho ta boulička nemizela, tak teprve jít k veterináři. Já tuhle reakci měl jednou skoro měsíc! Ale pak se vstřebala a bylo to dobrý. Tehdy panička se mnou na veterině byla a proto už ví, co a jak. Tak teď vy, kteří máte malé štěňátko a teprve vás očkování čekají, už budete taky vědět.
A je to tu, opět jsme vyrazili autem do města, ale tentokrát už to opravdu bylo na očkování. Dostal jsem kombinaci - injekci vše v jednom - a byl jsem v mžiku hotový. Páníček mě držel v ruce, paní doktorka píchla prďadlo a bylo hotovo, ani jsem nestačil kviknout. Ale nelíbilo se mi to, hned jsem si to místo musel zkontrolovat, co mě to tam ďoblo... Cestou zpátky mi panička koupila nějaké mňamky a jelo se domů. Uf, zase budu mít na rok pokoj.
Dnes jsem s páníkem a paničkou vyrazil autem do města, nejdřív jsem se lekl, že už jdu na to prďadlo, ale nakonec z toho vylezlo stříhání. Uf, to jsem si oddychl. Ani ne za půl hoďky jsem byl hotový, paní střihačka mě zase moc a moc chválila, protože jsem prý jeden z mála pejsků, který je při stříhání naprosto bezproblémový. Tak jsem zase upravený, mám zastřižené drápky, zkrácené záclonky, ušmiklého culíka, ale zádíčka mi tentokrát nevzala strojkem na kraťoučko, ale vzala jiný nástavec na strojek a jen trochu zkrátila, protože přece jen je ještě zima a i když nosím svetr, mohlo by mi být chladno.
Fotku bohužel nemám, panička zapomněla výsledek zdokumentovat...
Tak tu máme nový rok s osmičkou na konci a všichni jsme určitě zvědaví, co nám přinese. Pevně doufám, že i přes běžné starosti, které život nevyhnutelně přináší, to budou i nějaké příjemné zážitky. Já vím zatím jedno jistě - hned v lednu mě čeká pravidelné očkování a to teda moc příjemné není... :o( Ale zase na druhou stranu - to prďadlo nějak vydržím, jsem chlap a je to pro moje dobro, aspoň tak mi to panička říkala...
